SLUŽBY S PÉČÍ ŘÁDNÉHO HOSPODÁŘE

BLOG O EKONOMII A PODNIKÁNÍ

Vážení a milí čtenáři těchto stránek !

Tyto stránky jsou sice primárně určeny jako podpora mého podnikání a nejsou tedy vhodné k ekonomickým úvahám či textům, ale přesto mi dovolte, abych se touto cestou s vámi, jako obyčejný OSVČ, podělil o svůj pohled na podnikání jako společenský obor, a to nejen z hlediska současnosti, ale zejména historická retrospektiva je podle mne velmi poučná. Tyto řádky jsou určeny zejména madým a začínajícím podnikatelům, kteří se teprve začínají rozhlížet v tom, kde a jak začít svůj business. Věřím, že i pro vás budou tyto řádky nejen čtivé, ale i inspirativní a přál bych si, aby pro některé z vás byly tyto texty i impulzem ke změně v pohledu na dnešní či budoucí stav podnikání. Pokud máte k tomuto tématu nějaký příspěvek či výhradu, polemiku atd., neváhejte ho poslat.

V dalších kapitolách bych Vám postupně rád představil historický pohled na ekonomii a podnikání jako společensko-vědní obor v našem ekonomickém prostoru , tedy prostoru střední Evropy tak, jak ho viděla řada „velkých“ ekonomů 19. a 20. století.

KAPITOLA I.

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI tzv. ŠPANĚLSKÉHO ZLATÉHO VĚKU

Hned v úvodu této kapitoly bych chtěl předeslat, že celá novodobá historie ekonomie a tedy i podnikání je úzce spjata se základním, chcete-li axiálním sporem, a to tzv. sporem o metodu (tzv. methodenstreit).Je to spor o metodu náhledu na základní principy ekonomie, tedy lidského jednání či rozhodování. Tento spor, který naštěstí stále trvá je sporem mezi tzv. „rakouskou školou ", představovanou slavnými rakouskými ekonomy 19. a 20. století v čele s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1974 , Fridrichem Augustem von HAYEKEM a "neoklasickou teorií“ , představovanou zejména anglickými ekonomy v čele s Johnem Maynardem KEYNESEM a americkými ekonomy v čele s Miltonem Friedmanem z tzv. chicágské školy. Je nesporné, že v tomto sporu „bohužel“ pro mne, vítězí neoklasická teorie a způsob jejího myšlení. Tato teorie ale nejen že nedokázala předpovědět velkou hospodářskou krizi z let 1927 až 1933, jak to naopak dokázala Škola rakouská, ale navíc neoklasické myšlenky a ekonomické teorie zavedly celou kontinentální Evropu až k intervencionismu a následně a v konečném důsledku k socialistickému způsobu ekonomického myšlení. Osobně si myslím, že pokud by v tomto základním sporu vítězila škola rakouská, možná by se Evropa a potažmo i celý svět mohl vyhnout nejen Velké hospodářské krizi 30tých let (která odstartovala řadu společensky negativních procesů), ale možná by nenastaly ani podmínky k zahájení 2. světové války a s tím souvisejících dalších negativních událostí, zejména největšímu zločinu proti lidskosti v našich novodobých dějinách, tedy Holokaustu.

Scholastici španělského zlatého věku jako předchůdci rakouské školy :

Existuje tradice myšlení v oblasti ekonomie a práva, která má původ v katolicismu kontinentální Evropy a jejíž předchůdci sahají až do doby zrodu řecké filozofie a následně k právnímu, filozofickému a politickému myšlení klasického Říma. Této myšlenkové tradice se však nejlépe chopili, rozvinuli a zdokonalili scholastičtí učenci tzv. španělského zlatého věku a na něž je právem nahlíženo jako na předchůdce rakouské školy. Podle F.A. Hayeka by základní prvky ekonomického liberalismu, dynamického pojetí a subjektivistického pojetí ekonomie neměly být hledány u skotských filozofů 18.století (kalvinistů), jak tvrdí anglická klasická škola, nýbrž ve středomořských státech v řecké, římské a tomistické tradici. A kdo byli tito španělští učenci ? Jednalo se vetšinou o dominikánské a jezuitské,(resp. katolické) profesory teologie a morální doktriny na univerzitách jako např. ve španělské Salamance a Coimbře. Ti, jako lépe než kdokoliv před nimi vyjádřili podstatu subjektivní teorie hodnoty, když např. již v roce 1555 profesor Covarrubias prohlásil, že " hodnota zboží nezávisí na jeho objektivní povaze, nýbrž na subjektivním úsudku lidí, i když je onen úsudek pošetilý". Tyto myšlenky pokračovaly v dílech dalšího španělského scholastika ,Luise Saravii de la Calle, který jako první vysvětlil vztah mezi tržními cenami a náklady a tvrdil, že náklady vždy následují ceny, a nikoliv naopak a předčasně tak odhalil nedostatky objektivní teorie hodnoty anglické klasické školy, která poskytla základ pro budoucí teorii vykořisťování Karla Marxe a jeho následovníků. Již v roce 1544 Saravia de la Calle napsal : "

" Ti, kdo měří spravedlivou cenu zboží prací, náklady a rizikem neseným osobou obchodující či vyrábějící dané zboží jsou vážně pomýleni, neboť spravedlivá cena má původ v hojnosti či nedostatku statků, obchodníků a nikoliv v nákladech, práci a riziku".

Je tedy zřejmé, že hodnota zboží, statků, peněz má subjektivní povahu , jak tvrdí rakouská škola a nikoliv povahu objektivní, jak tvrdí anglická klasická škola.

Další příspěvek španělských scholastiků je zavedení dynamického konceptu konkurence, což je dle nich proces soutěžení, který pohání trh a rozvoj společnosti a i tato myšlenka je také jádrem rakouské teorie trhu. Tato teorie je pak protikladem k neoklasickému modelu dokonalé konkurence,mo­nopolistické konkurence a monopolu. Klasická a neoklasická anglická škola vychází z modelů všeobecné rovnováhy ( na trhu), tato všeobecná rovnováha však dle rakouských ekonomů zpravidla nikdy nemůže nastat a trh se této všeobecné rovnováze může jen částečně a na velmi krátkou dobu přiblížit. Anglická škola tuto svoji základní myšlenku modelu všeobecné rovnováhy vyjadřuje pomocí matematických modelů ( chcete-li, matematických cen) pomocí funkcionálních rovnic, bez toho, aniž by vzala v potaz, že hybatelem trhu je ve skutečnosti člověk a jeho subjektivní povaha myšlení a jednání. Socialističtí a neoklasičtí ekonomové pak takové matematické modely všeobecné rovnováhy využili pro zdůvodnění státního intervencionismu a plánování trhu pomocí tzv. matematických cen. Tyto ceny ve skutečnosti dle rakouských ekonomů nemohou být nikdy dopředu známy, neboť je generuje nezávislý trh, chcete-li miliony lidí s různými potřebami, hodnotami či pošetilostmi.

Dalším důležitým prvkem pro rakouskou školu se stala tzv. doktrína, nebo-li princip časové preference. Tato doktrína byla znovuobjevena v roce 1556 Martínem de Azpilcuetou, který ji převzal od žáka sv. Tomáše Akvinského,a to Gillese de Lessines, jenž již v roce 1285 napsal:

" Budoucí statky nejsou ceněny tak vysoko jako statky dostupné okamžitě, neboť ani jejich vlastníkům nedovolují dosáhnout stejného užitku. Z tohoto důvodu musí být vzato v úvahu, že je spravedlivé, aby měly nižší hodnotu."

Scholastici též analyzovali deformující účinky inflace ( státní politiku růstu peněžní zásoby) záměrného snižování ryzosti starých měděných mincí, přispěli také k bankovní teorii a kritizovali bankovnictví s částečnými rezervami a poskytování půjček třetím osobám ze vkladů na požádání od svých klientů , což je dle nich nelegitimní a je to závažným hříchem.

Závěrem k této kapitole lze shrnout, že scholastici španělského zlatého věku byli schopni dříve než jiní již v 16tém století formulovat to, co se později stalo klíčovými teoretickými principy rakouské ekonomické školy.


KAPITOLA II.

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI tzv. „RAKOUSKÉ ŠKOLY“

Proč právě rakušané stáli u znovuobjevení španělské katolické tradice ( viz. kapitola I.) a myšlenek španělských scholastiků ? Na tuto otázku zná odpověď historie kontinentální Evropy, kdy v 16.století španělský král a císař Karel V. pověřil svého bratra Ferdinanda I. králem rakouským a Rakousko se tehdy stalo východní částí obrovského španělského katolického impéria, které kromě Francie a Anglie ovládalo celou kontinentální evropu. Proto španělští scholastici mohli ovlivnit i toto své východní území, jehož součástí bylo samozřejmě i území českého království. Tento vliv se udržel po několik staletí a proto právě rakušané a z nich první Carl Menger měl možnost tuto španělskou katolickou tradici znovuobjevit a rozvinout.

Carl Menger (1840–1921) měl stejně jako další rakouští představitelé rakouské školy také české předky. V roce 1871 vydal svoji knihu Základy ekonomie, kde podrobil kritice myšlenky představitele anglické klasické školy ekonoma Adama Smitha a zejména jeho teorie tvorby cen. Tato kniha napomohla ke vzniku rakouské školy a jejím hlavním příspěvkem bylo, že anglický objektivismus měl být nahrazen rakouským subjektivismem, který se zaměřuje na jednající lidské bytosti, když tvrdí, že indiduální lidská bytost se snaží dosáhnout svého cíle, kterému přisuzuje určitou subjektivní hodnotu pro užitek, kterého chce dosáhnout . Tato konkrétní lidská bytost si vytvoří vlastní plán za účelem dosažení tohoto pro něj jedinečného cíle. Pro takového jednince jsou hodnota a užitek pouze dvě strany téže mince. Menger tvrdí, že každý člověk je vybaven vlastní , malou exkluzivní zásobou subjektivních znalostí, praktických zkušeností, vlastních tužeb a pocitů, jinak řečeno vzorců chování, které mu umožňují život ve společnosti. Obrovský přínos Karla Mengera je právě ve formulaci subjektivistického a dynamického pojetí veškerých procesů lidského jednání a to na rozdíl od tehdy dosud známého a zavedeného objektivistického pojetí anglické klasické školy, představovanou zejména Adamem Smithem. Adam Smith tehdy opustil tzv. subjektivní teorii hodnoty a nahradil ji svojí tzv. pracovní teorií hodnoty (nám starším spojenou s dobře známou s tzv. teorií nadhodnoty )a tuto teorii později využil jako základ pro svoji socialistickou teorii vykořisťování a dal základ k neméně škodlivé tzv. „teorii dlouhodobě rovnovážných cen, čili modelu rovnováhy “.

pozn. Anglická klasická škola vznikla v důsledku tehdejší náboženské reformace (např.skotští kalvinisté, němečtí lutheráni, francoužstí Hugenoti), která byla tehdy namířena proti všemu španělskému , zejména proti španělskému katolicismu.


příště další rakouští ekonomové :

Ludwig Von Mises

Fridrich August von HAYEK


Seznam použité literatury :

Rakouská škola, Tržní řád a podnikatelská tvořivost, autor Jesus Huerta de Soto v překladu prof. Josef Šíma a Marek Hudík, Ph.D.